Pomník padlým v 1. a 2. Světové válce
1. Světová válka naše spoluobčany zastihla nepřipravené a dezorientované. I když je to strašné, byly to zrovna naše regimenty 8. a 9. armádního sboru pražského a litoměřického, které byly mezi prvními, jenž odjely do Srbska.Náš okres patřil k 92. pěšímu pluku s bílými výložkami na límci kabátů, které brzy okrvavěly na frontě u Dávy a Driny.
Zprávy o úspěších na frontě zarážely, soukromé zprávy byly velice zabarvené. Vůdcové lidu se opatrně stulili do krytů a nechali národ na holičkách.To donutilo obyvatele bojovat proti válce každý sám za sebe vlastními prostředky.
Brzy však zmizely z obchodů nepotřebné věci a všechno se zdražilo a ani naše obec nebyla výjimkou. Moto tehdejších obchodníků bylo "kupujte, nebude". Naděje na rychlou válku se rychle rozplynula a válka se protáhla až na 4 roky - tzv. zákopová válka.
V průběhu války začíná být v našich končinách všeho nedostatek, a tak začínají být potraviny na příděl. Našim spoluobčanům zbyly jen pouhé motlitby, které byly vyslyšeny až 28. října 1918. To je jistě krásné, ale tato radost vydržela obyvatelům „pouze jen“ do roku 1939.
Na bolest, kterou nám tato válka přinesla, vzpomíná pomník pro oběti 1. a 2. světové války na naší návsi.
Z naší vesnice padli v 1. světové válce válce:
- Ervín Blažek
- František Hlinka
- Emil Sýkora
- Emil Somol
- Alois Student
- Josef Těšínský
Z naší vesnice padli v 2. světové válce válce:
- Ladislav Maxa